|
|
Specifika individuálního plánování Diakonie ČCE středisko Rolnička
PROCHÁZKOVÁ, Milena
Tématem předkládané bakalářské práce je proces individuální plánování v sociálních službách Diakonie ČCE, střediska Rolnička v Táboře. Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, jakým způsobem probíhá v Diakonii ČCE, ve středisku Rolnička v sociálních službách v Táboře individuální plánování. S ohledem na hlavní cíl práce jsem si zvolila tři výzkumné otázky: Jaká metoda je používána k individuálnímu plánování? Kdo se podílí na sestavování individuálního plánu klienta? Jakou zkušenost mají klíčoví pracovníci s průběhem individuálního plánování? V praktické části je popsán výzkum, pro který byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie. Data potřebná pro výzkum byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný vzorek tvořilo deset informantů z řad klíčových pracovníků jednotlivých sociálních služeb táborského střediska Rolnička. Následná analýza dat probíhala pomocí interpretativní fenomenologické analýzy. Z této analýzy vzešlo pět témat. Jsou to: zkušenost klíčového pracovníka s procesem individuálního plánování na svém pracovišti, význam vzdělávacího kurzu pro průběh individuálního plánování, jak vnímá klíčový pracovník autonomii klienta během individuálního plánování, jak vnímá klíčový pracovník klienta během individuálního plánování a vztah klíčového pracovníka s jeho klíčovými klienty. Výzkum ukázal, že v sociálních službách střediska Rolnička v Táboře je používána metoda individuálního plánování zaměřeného na člověka tzv. Mapa. Z témat IPA analýzy pak vzešly odpovědi na zbylé dvě výzkumné otázky. Na sestavování individuálního plánu klienta se podílí především klient, jeho klíčový pracovník, sociální pracovník, vedoucí sociální služby a v některých případech pak rodiče či opatrovníci klienta. Klíčoví pracovníci pak popisovali vztahy ke svým klíčovým klientům, své vnímání autonomie klienta nebo klientovy pocity během procesu individuálního plánování. Významné bylo z jejich pohledu i vzdělávání v oblasti individuálního plánování. Informace získané z výzkumu této bakalářské práce by mohly posloužit jako podklad k doplnění stávajících metodik individuálního plánování sociálních služeb ve středisku Rolnička v Táboře.
|
|
|
Vztah mezi Farní charitou Kolín a Římskokatolickou farnosti Kolín z hlediska diakonického rozměru církve
VONDRÁČKOVÁ, Zuzana
Práce popisuje a hodnotí vztah mezi Farní charitou Kolín a Římskokatolickou farností Kolín z hlediska diakonického rozměru církve. Teoretická část popisuje Diakonii jako konstitutivní prvek církve, rozlišuje organizovanou a sborovou diakonii. Dále popisuje Římskokatolickou farnost Kolín a Farní charitu Kolín. Je zde popsán i stávající vztah mezi farností a charitou. V praktické části je kvalitativní výzkum pomocí polostrukturovaného rozhovoru se zaměstnanci Farní charity Kolín a Římskokatolické farnosti Kolín. Tento výzkum reflektuje vztah a oblasti propojení obou institucí. Výzkum ukázal propojení mezi Římskokatolickou farností Kolín a Farní charitou Kolín, v tomto vztahu jsou prvky diakonie a však tento vztah potřebuje do budoucna péči a lze ho i prohloubit.
|
|
|
Organizační kultura v charitativní organizaci na příkladu Diakonie ČCE, střediska Rolnička
PROKEŠ, Vojtěch
Práce se zabývá organizační kulturou Diakonie - střediska Rolnička. První část bakalářské práce je zaměřena na teoretické pojetí organizační kultury. Vymezuje samotný pojem organizační kultury a její historii, dále popisuje její typy, historii a formy. Na tuto část navazuje druhá kapitola, která se konkrétně zabývá Diakonií, historií a rozebírá diakonické formy a kulturu. Dále se soustředí na organizaci Diakonie Rolnička. Zde se věnuje historii organizace a poskytovaným službám. Výzkumná část se zaměřuje na charakteristiku organizační kultury střediska Rolnička. Dále se snaží zjistit, jestli psané výrazy organizační kultury Rolničky souhlasí s tím, jak je vnímají a přijímají pracovníci střediska. V poslední části se práce zaměřuje na porovnání výsledků výzkumu.
|
|
|
Teologická východiska charitativní činnosti křesťanské církve
Koudelka, Jaroslav ; Štica, Petr (vedoucí práce) ; Sládek, Karel (oponent)
Teologická východiska charitativní činnosti křesťanské církve. Práce je zaměřena na oblast charitativního působení křesťanské církve dnes známé pod pojmem diakonie, charakterizované jako služba lásky druhým, která je v současné době považována za jeden z klíčových, tedy konstitutivních prvků fundamentální struktury církve. Na základě rozborů vztahů mezi jednotlivými teologickými disciplínami, zejména však biblistiky, systematické teologie a křesťanské sociální etiky, to vše v kontextu poznatků biblické hermeneutiky, identifikuje charitní ideu křesťanské církve jako společenství lásky ve službě trpícímu člověku. Zásadním určujícím rysem charitativní diakonie je Boží láska a od ní se odvíjející struktura hodnotového systému, který je pro křesťanskou církev specifický a zásadní. Klíčová slova charitativní práce, diakonie, služba lásky, křesťanská sociální etika, katolická sociální nauka
|
|
|
Diakonická práce. Stručný nástin historie diakonie, České Diakonie a Diakonie Českobratrské církve evangelické.
Dolanská, Jiřina ; Beneš, Ladislav (vedoucí práce) ; Hanych, Pavel (oponent)
Diakonie jako jedna z nejdůležitějších služeb v sobě nese pomoc potřebným a duchovní podporu. Tato služba již byla zřízena v rané církvi, zaměřovala se na oblast hmotnou i duchovní. Diplomová práce Diakonická práce s podtitulem Stručný nástin historie diakonie, České Diakonie a Diakonie Českobratrské církve evangelické popisuje diakonii z pohledu Nového zákona, kde se stává pomocí bližnímu s motivací víry, tj. ve smyslu následování Ježíše Krista. V dalších částech je diakonie popsána od dob rané církve až po reformaci. Následují počátky diakonie v Čechách, význam Kaiserswerthskému ústavu v Německu, v němž studovaly české dívky a některé z nich své znalosti z péče o nemocné i z výchovné práce pak uplatňovaly v rámci diakonické činnosti v českých zemích. Mnohé však zůstaly v zahraničí. O vznik první diakonické opatrovny, dívčí školy nebo sirotčince v Krabčicích, kolébce diakonie v Čechách, se významně zasloužil farář Václav Šubert. Jemu a dvěma našim prvním diakonkám, Marii Karafiátové a Eleonoře Kašparové, je v práci věnováno více prostoru. V další části je podrobně popsán historický vývoj České Diakonie od jejího založení v roce 1903 až do podzimu roku 1952. Závěrečná část diplomové práce se věnuje Diakonii Českobratrské církve evangelické, která byla obnovena v červnu 1989 a navázala na Českou Diakonii.
|
|
| |
|
|
Proměny diakonie v Českobratrské církvi evangelické v teologické reflexi
ŠIMR, Karel
Cílem práce je přispět k teoretickému ukotvení diakonie jako křesťansky orientované praxe pomáhání v moderní společnosti. Metodologicky autor pracuje s teorií sociálních systémů, vypracovanou Niklasem Luhmannem, která umožňuje diferencovaně popsat mnohorozměrnou skutečnost křesťanského pomáhajícího jednání v jeho dějinném vývoji i v současnosti. V prvním díle je téma ukotveno v perspektivě teologie ? a to biblicky, historicky a dogmaticky. Dále je v hlavních rysech představena teorie sociálních systémů. Důraz je položen na dvojí - primární (funkcionální) a sekundární (sociální) - diferenciaci ve společnosti a její důsledky pro pochopení diakonie. Ta je v tomto kontextu pozorována jako strukturální propojení systémů sociální pomoci a křesťanství a následně definována jako pomáhání v perspektivě evangelia, které je možné pozorovat v rovině mikro, mezo i makro, tedy v kontextu interakce, organizace i společnosti ? a zároveň je třeba pro křesťanské pomáhání v uvedených rovinách rozvinout odlišné teorie. V druhém díle je pak sociologický popis diferenciace diakonie nejprve konfrontován s teologicky orientovanými popisy diferenciace v kontextu křesťanství a v návaznosti zejména na Wichernovo dělení diakonie občanské, svobodné a církevní je věnována pozornost "trojnožce diakonie" v Českobratrské církvi evangelické v podobě Diakonie ČCE, křesťanské služby a diakonátu. Tento víceohniskový pohled na diakonii umožňuje reflektovat její různé navzájem nepřevoditelné vrstvy a hledat pro ně odpovídající teorie. V utváření křesťanského rozměru organizace je akcentováno pěstování odpovídající organizační kultury. Interakce souvisí se vzájemnou ?sousedskou? pomocí v rámci společenství. Specifická funkce diakonátu je spatřována v tvorbě mostů mezi církevní rovinou křesťanství a jeho spojením se systémem sociální pomoci, potažmo dalšími dílčími systémy společnosti ? a v tomto smyslu je vnímána jako znovu velmi aktuální. V závěrečné kapitole je na komunikaci založený přístup teorie sociálních systémů přiřazen k praktickoteologickému paradigmatu komunikace evangelia. Diakonie je v tomto kontextu chápána jako neodmyslitelná součást ?evangelijní komunikace?.
|
|
|
Možnosti a využití pastorální teologie v posttraumatickém týmu HZS ČR
KUBEŠ, Tomáš
ABSTRAKT KUBEŠ, T. Možnosti a využití pastorální teologie v posttraumatickém týmu HZS ČR. České Budějovice, 2017. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Katedra etiky, psychologie a charitativní práce. Vedoucí práce Mgr. Štěpán Kavan, PhD. Práce je rozdělena na tři části. První část je věnována procesu vzniku psychologické služby ve vybraných složkách integrovaného záchranného systému, utváření týmů, jejichž pracovní náplní je poskytování psychické pomoci při mimořádných událostech a jejich dalšímu rozvoji. Dále se tato část věnuje teoretickému poznání problematiky stresu, traumatu a posttraumatických poruch. Významnou kapitolou je pak část zabývající se komunikací, jakožto hlavním prostředkem při poskytování pomoci. Druhá část práce je věnována praktické teologii, jejímu vzniku a postupnému vývoji v prostředí střední Evropy. Jsou zde uvedeny dva základní koncepty vývoje praktické teologie, které jsou podstatné pro pochopení dalšího formování a možného využití praktické teologie v mezioborových činnostech. Stěžejním je zde především rozbor konstitutivních prvků církve, kde je věnována největší pozornost diakonii a na ní navazující charitativní službě církve. Třetí a závěrečná část pak zahrnuje praktické ověření předchozích poznatků a to pomocí dotazníkového šetření. Výsledky a komentáře získané z dotazníku společně s teoretickými znalostmi a praxí z profesního života umožnily závěrečné zhodnocení celé práce. Tento soubor má pomoci při hledání odpovědi na původní otázku možné spolupráce a využití výše zmíněných disciplin při poskytování pomoci.
|
|
|
Základní funkce církve uskutečňované ve farnosti Teplice
Gajdůšková, Věra ; Dřímal, Ludvík (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent)
Tato práce se věnuje popisu čtyř základních funkcí církve, jak jsou uskutečňovány v konkrétní farnosti Teplice. Tato farnost, nacházející se v oblasti tzv. sudetského pohraničí, má za sebou bohatou i bolestnou historii související s národnostními, politickými i náboženskými změnami. Od devadesátých let dvacátého století zde systematicky působí komunita salesiánů, která přijala pozvání litoměřického biskupa k výpomoci ve farní pastoraci. Spolu s pastorační péčí o farnost si uchovává smysl i pro své původní charisma "péče o mládež, zvláště nejchudší". První část práce je věnována definici a vymezení obsahu pojmů farnost a čtyř základních funkcí církve: diakonia, koinonia, liturgia, martýria. Vedle aspektu Písma a církevních dokumentů je zdůrazněno pastorační hledisko a úkoly současné pastorační péče ve farnosti. Ve druhé části práce je načrtnuta nejprve historie teplické farnosti a její současné obsazení, následuje konkretizace jednotlivých funkcí církve skrze popis konkrétních aktivit uskutečňovaných v této farnosti. Podstatným pramenem této části práce jsou rozhovory se členy zdejší salesiánské komunity, se kterými úzce spolupracuji jako pastorační asistentka. Klíčová slova farnost, základní funkce církve, salesiáni, pastorace
|
|
|
Teologická východiska charitativní činnosti křesťanské církve
Koudelka, Jaroslav ; Štica, Petr (vedoucí práce) ; Sládek, Karel (oponent)
Teologická východiska charitativní činnosti křesťanské církve. Práce je zaměřena na oblast charitativního působení křesťanské církve dnes známé pod pojmem diakonie, charakterizované jako služba lásky druhým, která je v současné době považována za jeden z klíčových, tedy konstitutivních prvků fundamentální struktury církve. Na základě rozborů vztahů mezi jednotlivými teologickými disciplínami, zejména však biblistiky, systematické teologie a křesťanské sociální etiky, to vše v kontextu poznatků biblické hermeneutiky, identifikuje charitní ideu křesťanské církve jako společenství lásky ve službě trpícímu člověku. Zásadním určujícím rysem charitativní diakonie je Boží láska a od ní se odvíjející struktura hodnotového systému, který je pro křesťanskou církev specifický a zásadní. Klíčová slova charitativní práce, diakonie, služba lásky, křesťanská sociální etika, katolická sociální nauka
|
host ::
RSS.